Klára Langrová
Ticho má svou řeč, stačí mu naslouchat.
Z pragmatického světa ekonomie se vydala cestou duše. Klára Langrová našla v malování lék i smysl. Prostředek, jak vyjádřit to, co se skrývá mezi světy viditelnými a neviditelnými. Její tvorba propojuje barvy, energii a poezii v obrazy, které mluví beze slov, ale dotýkají se hluboko uvnitř.
Malování jsem milovala už od malička a také jsem se pohybovala v uměleckém prostředí.
Moje maminka je do dnes ředitelka ZuŠ a já tam byla jako doma. Do dnes nevím, proč jsem si vybrala studium ekonomie. Asi pro prestiž a dobré finanční vyhlídky. Zjistila jsem, že to ale není všechno, že když člověk dělá, co ho nenaplňuje, může ho to zničit. Já jsem duchem bohém a pitvat se v číslech mě dovedlo až na pokraj mých sil. Malování mě vrátilo zpět do radostného života.
Říkáte, že každý obraz nese otisk duše. Jak probíhá Váš tvůrčí proces od prvního snu až po hotové dílo.
Nejdříve přichází touha něco namalovat. Například zachytit pocit, že se náš svět prolíná s jinými světy, s těmi neviditelnými. Intuitivně vybírám barvy začnu malovat. Hlava se při tomto procesu neustále diví, protože jen pozoruje, co tělo (duše) koná. Jako bych se rozhodovala z úplně jiného místa než ze své mysli. Poté obraz postupně vrstvím. Mezi jednotlivými vrstvami dochází k tichému dialogu. Obraz mám neustále na očích a vidím ho i se zavřenýma očima. Já se stávám obrazem a obraz mnou. Potupně začnu význam obrazu chápat. Začnu v něm vidět příběh, postavy, světla a stíny. To, co ustupuje do pozadí, i to, co naopak chce hrát hlavní roli. Pak už se jenom nechám vést a obraz dotvářím. Někdy mám pocit, že já obraz nemaluji, ale že obraz se maluje skrze mě.
Jiným případem jsou obrazy, do kterých chci zakomponovat figurální kompozici. V tomto případě to přeci jenom musí být trochu víc promyšlené. Stejně se ale má původní představa od výsledku výrazně liší. Do obrazu vstoupí jiné skryté významy a hlavně energie, která se dopředu nedá naplánovat.
Ve Vaší tvorbě se propojuje malba a poezie. Jak k tomuto spojení došlo a co to pro Vás znamená?
Poezii jsem nikdy moc nechápala, hlavně ve škole při výkladech básní a otázce paní učitelky: Co tím básník chtěl říct?“ A najednou před pár lety ke mně přišla stejně jako malování, jako potřeba sebevyjádření. Je zajímavé, že když mám napsat text k obrazu, tak je to pro mě náročnější než se vyjádřit ve verších, a proto poezií doplňuji význam svých obrazů.
Ráda bych, aby odcházel s pocitem, že se ho obraz dotkl hluboko uvnitř. Moje obrazy nejsou jen o mě a o mém příběhu, ale jsou i zrcadlem diváka. Možná v něm vyvolají radost nebo klid, ale možná taky neklid nebo dokonce strach. V tom momentě se může sám sebe zeptat, proč mu obraz strach odráží? Z čeho má strach?
Vaše motto mluví o čtení mezi světy, co by si měl člověk, který poprvé vstoupí do Vašeho světa umění, uvědomit nebo pocítit?
Když člověk vstoupí do mého světa, neměl by hledat logiku, ale nechat se vést pocitem. Moje obrazy nejsou jen o tom, co vidíme očima, ale o tom, co cítíme pod povrchem. „Číst mezi světy“ znamená naslouchat tichu, energii barev a tvarů, které spolu vedou rozhovor beze slov. Každý divák v nich může najít kus sebe, pokud se na chvíli zastaví a dovolí si vnímat.
