MRKEV TATTOO
Kérky, co se nebojí být vidět.
Ola alias Mrkev je tatérka, kterou životní cesta přivedla od oranžových vlasů a kreslení po bárbínách až k vlastnímu studiu, kde vládne černej humor, svoboda a tečky s linkami v chaosu i dokonalosti. Její „Mrkvárna“ v Brně není pro každého, je to místo pro ty, kdo se nebojí smát, být sami sebou a sdílet i ty nejšílenější historky. Tvoří originální skica styl, který se pohybuje někde mezi snem, absurditou a poetickou bubákovinou. Inspiraci čerpá ze života, lidí kolem sebe i z vlastního mozkového chaosu na 528 %. Tetuje upřímně, bez cenzury a bez snahy líbit se všem. Jak říká: „Lepší bejt obrázek, než debil!“
Jsem Mrkev, teda spíš je tohle moje dlouholetá přezdívka.
Můžeš se nám krátce představit? Kdo je Ola alias SU MRKEV a jak jsi se dostala k tetování?
Na SŠ jsem pořád měnila barvu vlasů. Podle barvy mi šéf z tehdejší brigády vždycky nějak říkal. Jednou borůvka, jednou cukrová vata… Ale jednou jsem přišla s oranžovou palicí, oranžovou tak, jako jsou odrazky na sloupcích kolem silnice. Šéf se začal smát a zahlásil: „TY VOLE, DNESKA JSEŠ MRKEV?!“ Všichni přestali pracovat, začali se smát a už mi nikdo jinak neřekl. Příhodný bylo to, že v té době jsem se začínala učit tetovat.
Studovala jsem uměleckou, od mala jsem stříhala bárbínkám vlasy a kreslila po nich. Dost mě obtěžovalo, že reuce a nohy mají oproti trupu jiný plast, na kterým to nedrželo. Takže měly potetovaný jen ruce a nohy. V 11 jsem přesně věděla, kde budu mít jakou kérku, ale díkybohu se nic z toho nestalo. V podstatě mi nic jinýho, než kreslit, napříč životem, nešlo. Někdy si říkám, že mi to nejde doteď, ale na umění je asi nutný dívat se subjektivně. Každej do toho dává kus sebe a to, co někomu přijde fajn, je pro jiný hovadina a naopak. Každopádně jsem studovala ilustraci a protože jsem věděla, že tou se bez jména nebo toho, že se s „někým svezu“, neuživím, říkala jsem si, že bych po maturitě opravdu vše nastudovala, našla si kurz a šla ty ilustrace lidem servírovat jinak. 😀
P.S. : Vedoucí oboru mi na škole zakázal ilustrovat knížky pro děti, že jsou prej moc děsivý. 😀
Kde aktuálně tetuješ a jak bys popsala atmosféru ve svém studiu?
Mrkvárna, Mrkví Koutek? Říkejte tomu jak chcete, je dost zvláštní místo. Není to prostor pro každýho. Kdo se bojí, nesmí do Mrkvárny! Salon vedu napůl s kadeřnicí Ilonkou, která mi místo dohodila. Hodně lidí z toho bývá zmatených. 😀
Atmosféra je tu ale specifická. Mrkvárna je místo, kde ožívá černej a blbej humor. Není mi cizí naprosto nic. Dělám si srandu ze všeho, všech vč. sebe a ta sranda je pro mnohý lidi za hranou. Bohužel…vlastně bohu díky. Nepotřebuju se zavděčit všem a jak se říká, co vysíláš, přijímáš. A vesměs vždycky mi chodí stejný nátury. Je tu spoustu hlasitýho smíchu, radosti a veselí. Jsem ráda, když se tady lidi cítí jako doma. Ale ne povrchně, jako jiný brněnský studia. Myslím orpavdu doma doma. Tam, kam se člověk rád vrátí. Může bejt 100% sám sebou, nestydět se si povídat, dělat koniny. Být tím, kdo je. Nemít takovou tu masku „Och, jsem na veřejnosti“. Mám ráda upřímnost, surovost, můžeme se spolu bavit o čemkoliv.
Když přijdou holky, někdy mě upozorňují, že jsou bez podprsenky. Ale proč? Vždyť já mám prsa taky. 😀 Není to pro mě novinka. Mám ráda lidi, co jdou na tetování nohou a svlíkají se už ve dveřích. Ten salon je dělanej srdcem, takže je to i srdečný místo. Na druhou stranu jsem i hodně zásadová a nezlomná . Netoleruju výstřelky moderní doby, pokud mi někdo nesedí, tak má smůlu. Neřídím se heslem, který praví, že „Náš zákazník, náš pán.“ Jednak na to nemám trpělivost ani nervy, druhak to pak v prostoru nechává dusno a není tam hezky a klidně. Chci aby se tady lidi cítili hezky a v rámci možností klid měli. Někdy ten klid znamená, že se 5 hodin smějeme každý kravině. Ale když to pomůže od bolesti, proč ne?! 🙂
Tvůj styl je dost osobitý. Linky, černoty, chaos i preciznost. Jak bys ho popsala ty sama?
V podstatě stejně. Od mala kreslím, nemaluju. Nikdy jsem si nerozuměla s „mokrejma“ médiama. Zároveň nesnáším realistiku. Fakt ne. A budiž, ještě nakreslím kytky, plody, přírodu. Ale lidi? Haló? Dodnes si pamatuju, jak jsem nesnášela hodiny Figurální kresby. To bylo fakt něco na mě. 😀 Věděla jsem tedy, už od začátku, že se realistikou zabývat nechci. Bavilo mě být mimo realitu, mít vlastní svět, kde mají lidi velký oči, 4 oči, dvoumetrový ruce. Nevím, často mi zákazníci říkají, že v těch kresbách vidí Tima Burtona a někdo jiný zase věčnýho snílka Dalího.
Oba umělce mám ale ráda, jsem vlastně vděčná, když to někdo řekne. Ale jinak se snažím tvořit ve svým chaotickým systému teček a čar, někdy dost naivní kresby, pohadkový, snový. Někdy bubácký, nereálný, nesmyslný. Podle nálady jsou pak kresby někdy více opřený o reálný proporce, někdy zase míň.
Kde bereš inspiraci pro svoje návrhy a co tě na tetování nejvíc baví?
V hlavě. Někdy mám problém, že mi hlava jede na 528% a ty ruce to nedokážou, nestíhají hodit na papír. Dokonce poslední dobou docela často. Až si říkám, že se musím uklidnit a z toho chaosu nápadů si vybrat třeba 3 věci, co chci nakreslit. Buď spojit nebo z nich mít 3 kresby. Protože se mi stává, že mám těch věcí, co chci zakreslit, tolik, že nenakreslím nic. Nic, co bych chtěla prezentovat.
Kolem nás. Když se to nezrodí v mojí škebli, tak mě nakopne nějakej příběh, něco, co jsem viděla. Třeba letos to byly sochy Trollů od Thomase Damba v Dánsku. Dřevěný sochy trollíků, kterými jsem se nechala inspirovat a mají svoji sérii. Našla jsem houbu s vykousaným srdcem od slimáčka, taky vím, že to bude návrh. Inspirace přichází i z filmů, hudby.
Život, moji blízcí. Někdy mi prostě jen vnukne nápad můj přítel Dvojmetr, teda vy ho neznáte. Má dva metry, jmenuje se Michal, ale já mu říkám Dvojmetr. A Dvojmetr je panečku studnice nápadů. Velice často mě inspirují naše situace, humor, ale i jeho myšlenky. On je strojař, svářeč, tak to prej neumí nakreslit a já ho prudím, když nestíhám jeho nápady kreslit. Ale když jo, tak to stojí za to. Kromě inspirace je i motivace. Taky mám prdlý kamarády. Někteří chodí s tím, že pořád chtějí tetovat Prsatice.
Inspirace je všude, jen se fakt snažím, aby šla ze mě, ne z internetu, pinterestu nebo nedej bože z U.I. Ale přísahám, že někdy koukám na instagramové fotky, story přátel… objeví se někdo, kdo má tak krásný úsměv, někdy i někdo cizí, že si udělám screenshot a řeknu si, že až budu zase kreslit portrét nebo nějakou bytost, tak tenhle úsměv aplikuju.
Máš nějakou vtipnou nebo nezapomenutelnou historku z tetování?
Těch je. Takže nemám. Nemám konkrétní. Protože jich mám fakt hodně. Ale nejčerstvější bude z léta, kdy jsme po časově náročné kérce s klientem už jen vtipkovali, on si stoupl do rohu k větráku, pšouknul si směrem větru a pak hned utíkal, že musí jít. Beztak se mi chtěl pomstít za tu bolest. 😀 V žádném případě ho nevnímám jako „prase“ nebo nemravu, protože je to přesně ten divnej typ humoru, kterej u sebe na salonu akceptuju a je mi to mnohem milejší, než si na něco hrát. Vím, že se tady cítí bezpečně, takříkajíc „mezi svejma“.
Nebo, když jsem tetovala dlouholetou zákaznici na intimní partie a ona se zapomněla oholit. Tak jsem se jala oholit ohambí v doprovodu jejích slov: „Mrkev, tak tohle přátelství už nemůže nic spečetit víc!“ 😀 Myslím, že pokud tohle bude číst, tak se najde. Takže prozradím i motiv. Byl to nápis“ You win“… No když potom rodila, museli se porodníci hrozně bavit! 😀
Když se mi rozbil drát, já koupila novej a zkoušela ho doma na podlaze, ohnutá, zádama ke dveřím a došel Dvojmetr, kterej upustil kompletně všechno z ruk a běžel za mnou, jakože jsem se zhrouttila, omdlela, co se mi stalo. Protože viděl na zemi poskládanou hromádku Mrkve. 😀 Chudáka pak málem trefilo, když jsem na noze měla nápis „test“ a vysvětlila mu, že mám novej kabel, kterej jsem nikdy nekupovala. 😀 Těch legrácek je fakt mraky.
Jaké bylo nejšílenější tetování a existuje něco, co bys nikdy nevytetovala?
To bylo hoooodně dávno, kdy jsem dostal od zákaznice úkol, předělat kérku z jejích 14 let, kterou chtěla před rodiči ukrýt. No tak jsem čekala nárt, ve finále i šlapku. Fakt kdeco. Ale když stáhla kalhotky s tím, že tak tady to je, tak jsem byla trochu v šoku. 😀 Tehdá jsem, snad i s cestou, kérovala 2, 3 roky a s frndou jsem ještě neměla tu čest. Začala jse mtedy zkoumat zbylé čáry. Fakt jsem tam neviděla nic zásadního ta kjse mzákaznici navrhla, že bych tam hodila nějakou kytičku, větvičku, něco, co těch pár čar zakryje. Ale tady to přišlo. Chtěla zachovat to, co tam bylo původně. No tak jsem se přecijen zadívala znovu do jejího lůna jako na hvězdy a najednou mi to začalo docházet, co tam vlastně bylo. Líp jsem si posvítila, prohlídla a přátelé na dlunce jasný motiv: Visací zámek ve tvaru srdíčka s andělskými křídli a zavázanou tkaničkou přes. Jo a ty červený fleky nebyly po holení, ale stopy červený, protože to srdce červený bylo. 😀 Tak jsem tento kýč polkla, motiv ze 14 let obnovila a frnda byla opět pod zámkem.
A co bych netetovala? Realistiku. Kromě těch běžných zakázaných věcí, tak cokoliv realistickýho. Říkám si, že od toho máme foťáky a fotky na památku. Je to každého věc, jen ji nesmí čekat odemě. A ještě nějak polknu přírodu, auto, zvíře, skupiny lidí – třeba motivy z Obrazů…ale ne soukromý portréty. Já prostě nějak nemůžu překousnout portréty maminky, tatínka, dětí. Mám pocit, že už se to tak moc ani neděje, ale byla doba, kdy to fakt bylo na každým rohu. A ideálně k tomu datum narození? Tak to je učiněný vrchol fantazie, to se vždycky skláním před tímto jedinečným nápadem, vyobrazit realistickou Marušku Pospíšilů s datem narození. Už chybí jen podpis primáře FN Brno a hotovo, uhořim blahem. Jo a Maruška bude mít modrý oči! 😀 Co se motivu týče, pokud mám volnou ruku, tak vykéruju cokoliv. Spíš mám ještě takovou libůstku v tom, že nepotetuju obličej. Jsem tatérka, ale určitý zásady se ctít musí. A obličej je pro mě svatej. Nepočítám prostor kolem ucha (pejzy), ucho, ve vlasové časti, pod bradou atd. Ale tu pohledovou část, kolem očí, nad obočí, kolem nosu a papule, tam prostě ne.
Máš motto nebo větu, která tě vystihuje ať už v práci, nebo v životě?
„Lepší bejt obrázek, než debil!“ – Vzniklo z neshod s rodinou od přítele, když se snažili vehementně všem vecpat, že potetovaní lidé jsou špatní a tím pádem i já pro jejich syna. Někdo to tehdá z přátel zahlásil, už si nepamatuju kdo, ale na celej tenhle obor to prostě pasuje. V osobním životě jich pak je taky spoustu, ale o tom třeba jindy. Tohle se týká kérek.
Kolik máš na sobě tetování?
Lehčí je říct, že mám volné vesměs záda, zadek (a předek), zadní stranu stehen a lýtka. No a pohledovou část obličeje. Tak nějak se cítím 50/50 😀
Co symbolika a význam tetování, co si o tom myslíte?
Symbolika a význam? Takhle, když vezmu v potaz, že si někdo nechá vykérovat moje motivy, třeba ilustraci česneku, ukazující prstíčkama V, jakože někoho zdraví. A u toho nápis „ČUSnek“. Tak moc nemůžu zastávat hluboký významy. Koukám se na to takhle – Pokud to pro někoho má význam a hloubku, jsem ráda, vážím si toho, že si lidi daj tu práci a zamyslí se nad tím, proč zrovna tohle. Často se t oděje u motivů na zakázku. Stejně tak si ale vážím i lidí, kteří si vyberou moje volný motivy, jen proto, protože se jim to líbí. A fakt nejradši mám ty, který jsou trochu sarkastický, trochu humorný a je jedno, jestli jsou zrovna na zakázku – třeba žralok kladivoun, kde mě spontánně napadlo udělat okolo hřebíky, jemu k hlavě otazník a zákaznice souhlasila. Nebo z výstavky volných návrhů – třeba ČUSnek. Takže ano, jsem za, aby kérky měly význam, když ho ale nemaj nebo není hlubokej, tak mi to nevadí. Někdy stačí prostě jen „mít důvod“. To, že umře dědeček není význam kérky, to je důvod, proč si vykérovat, třeba i vtipnou vzpomínku na dědečka. Ty významy a příběhy se mnohdy berou až moc vážně a to je blbý, páč by se lidi neměli tak vážně vnímat. Nikdo je tak nevnímá, tak by to neměli hrotit ani lidi sami.
Jestli chceš vidět víc tvorby od Mrkve, tak jí sleduj na instagramu https://www.instagram.com/mrkev_tattoo/
